Máme za sebou 8 dní podzimní distanční výuky. Nevíme, jak dlouho budeme muset takto učit. Možná je na čase si přiznat, že to je pro teď „new normal“ a opustit improvizaci a zavést si takový systém, který bude všem (= mně, dětem, rodičům, vedení, zřizovateli a MŠMT…uff) vyhovovat. V březnu jsem napsala poměrně úspěšný, hodně čtený a vím, že i využívaný Battle plan 1. Za ním si stojím a věřím, že může být užitečný i teď. Nicméně situace na podzim se změnila v tom smyslu, že vedení/zřizovatelé/MŠMT nechtějí, aby si jednotliví učitelé dělali svoji partyzánštinu a ve většině škol se tak nastavila jasná pravidla a sjednotili se platformy i přístupy. Zcela správně! A tak nám nezbývá, než se zase něco učit a naučit. Pokud chceme učit…
Nepředkládám vám recept, který musíte následovat krok po kroku. Každý jsme v jiné situaci, máme jiné zkušenosti a možnosti. Sestavte si vlastní recept, který bude chutnat vám i vašim třídám. Dohromady tak dáme tu nejlepší kuchařku. Protože kdo jiný by ji měl napsat než my - kuchaři?
ZŠ Praha, velká sídlištní škola, 3. třída – 29 dětí, nemáme pracovní sešity, všichni on-line aktivní, spolupráce s rodiči na 1*, společná školní platforma – GSuite
kontext mojí situace
1) PŘÍPRAVA VE ŠKOLE – s dětmi
Pokud jste to neudělali, teď už na to je jaksi pozdě :-). Nicméně pokud by se podobná situace někdy opakovala, je dobré to tu zmínit.
- Nakopírovala jsem materiály, které běžně ve škole používáme a udělala dětem složky.
- Děti si nachystaly hromádku, kterou si vzaly domů
- kufřík s VV
- nakopírované materiály
- a hlavně MAZACÍ TABULKU a fixu (1. poučení z jara – bez ní to šlo fakt těžko).
- Seznámili jsme děti s jejich žákovským e-mailem a Google Classroom.
2) ON-LINE TŘÍDNÍ SCHŮZKA
Tu jsem naplánovala hned na úterý 13. října (den před 1. distanční výukou). Ale ani teď ještě není pozdě. Jsem přesvědčená, že to je jeden z nejdůležitějších kroků distanční výuky. Obzvlášť u malých dětí, kde jste na pomoci rodičů chtě nechtě závislí. Ne, nechtělo se mi do toho, nervózní jsem byla víc než před normálními schůzkami.
Rodičům jsem ale ukázala Google Učebnu, názorně předvedla, kde najdou úkoly a jak úkoly odevzdají. Vysvětlila jsem jim, co budu a nebudu dělat a proč. A omluvila se předem za všechny chyby (technického i lidského rázu), které pravděpodobně nastanou. Vždycky jsou pro mě partnery. A teď o něco víc. Tento otevřený přístup se mi vrací mnohonásobně.
3) SYNCHRONNÍ VÝUKA = přímá, videokonference
Od 14. října máme nový rozvrh. Protože učím malé děti, mohla jsem si rozvrh sestavit a upravit sama. První věc - rozhodla jsem se třídu rozpůlit. Učit na dálku 29 třeťáků fakt nejde. Skupiny jsem zanechala stejné, jako máme ve škole na AJ. Pak jsem přemýšlela nad četností a délkou on-line lekcí. Rozhodovala jsem se mezi dvěma variantami:
- 2 x denně po 30 minutách (1 skupina). To znamená, že ráno by začala jedna skupina, pak by měla 30 minut volno a v té bych učila druhou skupinu. A to samé ještě jednou.
- 1 x denně 60 minut (1 skupina)
Pro a proti je v obou variantách hodně, jsem si jich vědoma a pečlivě jsem je zvažovala. Nakonec jsem se rozhodla pro variantu 1 x 60 minut a zatím nám to funguje moc dobře. Z mé strany to vyžaduje hodně kreativity, abych si udržela jejich pozornost, ale i na to už jsem našla pár triků (tento týden vyjde ještě článek na téma „AKTIVITY pro distanční výuku“ – stay tuned :-)).
Náš rozvrh nakonec dopadl následovně:
- každý den jedna skupina 60 minut se mnou (ČJ, M, PRV)
- 2x týdně 30 minut AJ
- 2x týdně ranní kruh s celou třídou
Ranní kruh, kde si jen povídáme, jsem si nemohla odpustit. Takto nám to funguje a vyhovuje.
4) ASYNCHRONNÍ VÝUKA = nepřímá, zadaná práce
Tady byla potřeba největší změna, protože na jaře jsem se málem odrovnala. Nedělala jsem nic jiného, než vymýšlení a hledání úkolů a aktivit, abych je pak opravovala. Takže poučení z jara číslo 2. Takto ne.
- Opustila jsem podrobné týdenní plány, kde si děti vyberou, co budou dělat a posílat mi vše k opravování. Rodinám to sice vyhovovalo, ale já jsem se z toho málem zbláznila. Každý den teď budou mít děti zadané 2–3 úkoly (vypracování max. na hodinu...když se u toho nebudou vztekat :-)).
- Zadání jednoho z úkolů je vždy formou videa (točit videa jsem se naučila na jaře - doporučuji) Jsou to diktáty, pětiminutovky, běhací psaní a počítání a vymýšlím další. Proč ztrácet drahocenný čas na Meetu (=videokonference) nějakým mým diktováním a jejich psaním? Na Meetu musí probíhat vzájemná interakce.
- Co nejvíce úkolů – respektive jejich výstupy – budu zadávat formou Google Forms. To je pro mě objev měsíce. Odpovědi tam děti zvládají zadávat samy, moje kontrola spočívá v odklikávání fajfky nebo křížku a zadávání bodů. A hlavně - všechno pak jedním klikem importuji do Učebny a druhým klikem vrátím zpět dětem. Je zde i prostor na individuální zpětnou vazbu. Fakt jsem nadšená.
- Čas, který získám tím, že nebudu opravovat miliardu úkolů, věnuji na vymýšlení a hledání opravdu smysluplných aktivit, které děti budou rozvíjet a posouvat dál v jejich vývoji.
5) něco navíc, něco EXTRA
Celé prázdniny na Instagramu a YouTube pozoruji, jak se s distanční výukou vypořádávají americké učitelky. Velkým hitem tam jsou „Virtual Bitmoji Classrooms“. Je to v podstatě v Google Slides/PowerPointu poskládaná místnost, kam vkládají animovanou postavičku, která vypadá jako ony (Bitmoji) a navíc spousta předmětů je klikatelných/interaktivních a odkazuje na další videa/obrázky/weby. Svojí třídě jsem vytvořila něco podobného. Vyfotila jsem přední stranu naší třídy. A když mám náladu, vložím do ní různé odkazy, videa, zprávy atd. a nasdílím ji dětem v Učebně. Mám to hotové maximálně za půl hodiny, ale vím, že když to děti ráno (a rodiče večer :-)) najdou jako první zprávu na Učebně, mají z toho velkou radost a hned si pouští videa na dobré ráno (naposledy jsem našla opravdu roztomilé malé pandy).
- moje virtuální třída ZDE (video na plátně není klikatelné, je opravdu jen pro moji třídu ;) )
- tutoriál, podle kterého jsem se naučila jak vytvořit virtuální třídu, najdete ZDE
+ well-being UČITELE
Dlouhodobě mě mrzí, jak se ve veřejném a mediálním prostoru neustále zapomíná na učitele. Pořád čtu o tom, jaký to bude průšvih, když se děti co nejdříve nevrátí do škol nebo jak jsou přetěžované. Ano, určitě, je důležité se o tom bavit. Taky neustále čtu o tom, jak to mají rodiče náročné - musí zvládnout svoji práci a ještě učit svoje děti. Ano! Pojďme hledat cesty, jak jim pomoci. Články nebo diskuze o tom, jak se cítí a co prožívají učitelé, kteří o práci sice nepřišli, ale v podstatě začali dělat práci úplně novou...těch moc nenajdete. Podpora prakticky nula. Jen velká očekávání.
- Cítit se frustrovaný, neschopný a nedoceněný JE normální. Dovolte si ten pocit.
- Nenechte si vnutit názor, že pro děti děláte málo.
- Zjednodušujte si svoji práci co to jde! Nevymýšlejte už vymyšlené. Netvořte už vytvořené. Na Učitelnici máme sekci DISTANČNÍ VÝUKA. Tyto materiály můžete poslat dětem domů a často jsou vytvořeny opravdu přímo pro výuku na dálku.
- Najděte si svoje online nástroje a aktivity a z těch vycházejte. Nenechte se zahltit množstvím stále se objevujících dalších a dalších možností. To, že nebudete používat Nearpod, Learningapps, Collboard nebo Flippity z vás fakt horšího učitele nedělá!
- Odpočívejte.
Miriam Hejzlarová
Jsem učitelka na 1. stupni, autorka materiálů a spoluzakladatelka srdcové Učitelnice. Baví mě vytvářet materiály, které jsou originální a na českém vzdělávacím trhu ještě chybí.
Nejlépe mě a můj styl učení umí popsat samotné děti:
"Máme paní učitelku Miriam. Dělá nám hrozně moc pomůcek k učení, hry a různé kartičky s otázkami, větami a tak. Taky máme špachtličky na odreagování. Ve třídě máme hodně HODNĚ anglických knížek. Můj nejoblíbenější předmět je AJ. Máme na ni totiž naši paní učitelku. Pouští nám různé písničky, krátké pohádky a hraje s námi hry. Nechápu, že se z toho nezblázní." (Charlot)
