Také strávíte hodiny opravou slohových prací, ale v konečném výsledku žáci nevědí, co se po nich chtělo? Pojďme to zkusit pomocí tabulky s kritérii. Pomůžeme si sami, ale pomůžeme i žákům.
JAK NA TO?
1/ Před slohovou prací dejte dětem tabulku s kritérii k dispozici, aby věděly, co se bude hodnotit (materiál si můžete stáhnout zdarma na konci článku). Žáci si během psaní mohou kontrolovat, zda jednotlivé body dodržují.
2/ Jakmile dopíšou sloh, měly by si vyznačit v tabulce, co se jim podařilo. Každý, kdo chce odevzdat dobrou práci, si vše podle kritérií rovnou opraví. Proto je potřeba po dopsání slohu nechat dětem dostatek času. Nejde jen o zhodnocení, ale i o následné opravy.
3/ Opravte práci a vyznačte v tabulce svůj názor a místa v textu, jak jste zvyklí.
Zkušenost
Dala jsem žákům kritéria, aby je používali při psaní slohové práce, ale oni je nechali ležet ladem.
Jak z toho ven?
Aby žáci věděli, co po nich chceme, měli by vidět příklady kvalitní a nekvalitní práce. Proto je dobré věnovat čas společným opravám dobrých a špatných prací. Předem musím poznamenat, že je to práce poměrně nezábavná. Dětem se do ní moc nechtělo, když jsme to zkoušeli napoprvé. Ale podruhé už to šlo jak po másle, děti věděly, co se od nich očekává, chápaly, že je to k něčemu dobré a pracovaly s chutí.
Rozdělila jsem žáky do dvojic. Dostali tabulku s kritérii a dva texty. Jeden text byla vzorová práce. Aby ho jen tak nečetli, měli za úkol napsat nadpis ke každému odstavci. Po práci následovala otázka: „Proč jsme to dělali? Co jste si díky tomu uvědomili?“ Prozradím vám správnou odpověď, na kterou žáci přišli: Uvědomili si, že každý odstavec ve slohové práci by měl nést určitý obsah. Například v prvním se psalo o rodině hlavního hrdiny, ve druhém o jeho vztahu ke kamarádům atd. Mnoho žáků proplétá informace dohromady, skáče od tématu k tématu. Takto byly jednotlivé okruhy krásně oddělené.
Ve druhé práci, kterou dostali, už byla řada chyb. Některé viditelné pouhým okem jako např. dělení textu do odstavců. Jiné museli žáci pečlivě hledat. Nutno říct, že pracovali velmi dobře. Na konci práce jsme porovnávali, jak jednotlivé dvojice hodnotily daná kritéria, četli důkazy v textu a občas se mezi sebou přeli, kdo má pravdu.
VRSTEVNICKÉ HODNOCENÍ
Jakmile se žáci naučí hodnotit práce na předložených anonymních pracích, zbývá už jen krok k tomu, aby se hodnotili navzájem. Vrstevnické hodnocení je zpočátku trochu „bolestivé“, musíme našlapovat opatrně, abychom se nikoho nedotkli. Dělám to tak, že jednotlivé práce očísluji, rozdělím děti do skupiny po čtyřech, dám jim práce jiných žáků. Musím si to pečlivě naplánovat, protože jména žáků na pracích nejsou uvedena.
Skupina práce opraví, vyplní kritéria a napíše alespoň dvě pochvaly, jedno až dvě doporučení. Žáci se pod hodnocení podepíšou, aby se autor textu mohl případně doptat.
Potom práce předám majitelům, aby si je přečetli.
Nevím, jestli to pomůže dětem, aby si uvědomily vlastní klady a nedostatky, ale určitě to pomáhá k tomu, aby se vyvarovaly mnoha chybám v příští práci. Na cizí chyby nejsou děti tak citlivé jako na své, proto si vezmou ponaučení bez újmy na cti.
VLASTNÍ KRITÉRIA
Další aktivitou, ke které jsme ještě nedošli, ale máme ji v plánu, je vytvoření vlastních kritérií. Začneme tím, že tabulku s hodnocením doplníme o jeden až dva body. Postupně bychom se mohli propracovat k tomu, že předám aktivitu zcela do rukou svých žáků.
Vypadá to jako pracná a náročná aktivita? Vše, čemu věnujeme čas, se nám mnohonásobně vrátí. Tak hodně štěstí při práci!
Stáhněte si zdarma materiál pro učitele a tabulku s kritérii: TABULKA S KRITÉRII
Zde najdete materiál se slohovými pracemi: KRITÉRIA HODNOCENÍ SLOHOVÉ PRÁCE
Eva Šidelková
Učím 18 let na malé vesnické škole na Vysočině. Není to vždycky snadná práce, protože si naši školu často vybírají děti, které by na větších školách neuspěly, jsou demotivované a bez zájmu o vzdělání. S nimi však třídy navštěvují také typická vesnická děcka, která ještě vědí, jaké to je běhat do večera po venku, lovit ropuchy z potoka a budovat bunkry v lese. Na nich stavím všechny své aktivity. Ačkoli jsou na 2. stupni, baví je každá hra a nejrůznější práce. Mé největší přání je, aby děti učení alespoň trochu těšilo a aby věděly, proč se danou věc učí.
