Samé papíry, chaos a „Můžu na záchod?“ - Tak nějak se občas cítí každý z nás. Ale občas se něco zlomí - kolegyně Vás naučí, jak si přenastavit tiskárnu, nebo začnete používat online nástroj, který vám ušetří spoustu práce, a najednou cítíte, jak vámi zase proudí nadšená učitelská krev.
Zde je pár vychytávek, které rozproudily tu mou.
„Máte nějaké otázky?“
Na tuhle existují dvě reakce - Buď se přihlásí někdo s dotazem, jestli může na záchod, nebo je hrobové ticho.
Pokud jste ve fázi jedna, pomůže vaší třídě znakování - zaveďte si systém gest pro nejčastější reakce (záchod, pití, souhlas, pomoc apod.) Chvilku to potrvá, ale vyučování pak plyne mnohem lépe.
Stáhněte si užitečná GESTA RUKOU a zkuste s žáky zavést pro obvyklé situace znakování.
Ve fázi hrobového ticha pomůže změna otázky. Žáci občas raději mlčí, než aby vyvolali dojem, že nerozumí nebo neposlouchají. Zkuste tedy z doptavání udělat výzvu „Položte mi alespoň tři otázky!“
Papíry pod kontrolou
Pokud vám papíry přerůstají přes stůl v kabinetu, zkuste změnit systém. Během pětiminutové přestávky nikdo nečeká žádné organizační zázraky, ale pro začátek postačí přerozdělit, co přinášíte, do těchto základních kategorií: nakopírovat, naskenovat, archivovat, opravit, rozdat, rozstříhat, recyklovat. Nemusíte samozřejmě mít hned sedm a více kategorií. Já začínala s „opravit“, „vrátit“ a „roztřídit“. Malá změna zvyku, ale velký efekt pro psychiku!
Stáhněte si ŠTÍTKY S KATEGORIEMI, které vám pomohou nastavit si na pracovní stole systém.
Vyčkejte, jste v pořadí
Další zahlcující chvíle, které jsem ve škole prožívala, byly ty, kdy jsem měla ve třídě pocit, že se mnou potřebuje mluvit několik lidí najednou. Obvykle šlo o situace, kdy jsem zadala samostatnou práci a za chvíli jsem jen přes hradbu žáků kolem svého stolu volala „Já vás vidím, já tam přijdu!“ Zkušenější z Vás si možná klepou na čelo, protože - máte pravdu - tohle je otázka třídního managementu… Ale pokud stejně jako já dříve hledáte nenásilný nástroj, který dá podobným situacím řád, doporučuji vám zkusit Čekárnu.
Stáhněte si POŘADOVÁ ČÍSLA a vyzkoušejte s žáky Čekárnu.
Budete potřebovat jednoduchý rámeček na malou fotografii a kolíčky na prádlo (zkuste hledat ve větších hypermarketech nebo v obchodech typu Pepco, Kik apod., tam obojí seženete doslova za pár korun). Princip je takový, že každý žák, který chce něco konzultovat, si vezme pořadové číslo (jako v bance nebo na poště, ve Španělsku jsem zažila i v kostele u zpovědnice????), popřípadě i nějaký úkol navíc, který k čekárně položíte, a vrací se do lavice. Vy pak získáte přehled, kolik žáků potřebuje konzultaci, spravedlivě je k sobě voláte podle pořadí, v kterém práci dokončili, a třídě (a obzvlášť oblasti vašeho stolu) nevládne chaos.
Označování sad kartiček
Pokud jste jako já vášnivý kartičkář, řešíte vedle jejich uskladnění taky jejich míchání. Pokud chcete mít jistotu, že se vám nesmíchají jednotlivé sady dohromady, označte si každou z nich ještě před zalaminováním odlišnou barvou, samolepkou nebo třeba washi páskou (viz foto). Pak se vám vždy vrátí každý set zvlášť, i když pracují žáci vedle sebe.
Zkratky na počítači
A můj poslední tip je z oblasti IT. Hodně práce mi ulehčuje to, že na počítači znám kombinace kláves, díky kterým vyřeším často opakované úkony mnohem rychleji. Vždycky jsem záviděla každému, kdo toho byl schopný, ale sama jsem se dlouho držela na Ctrl + C a Ctrl + V. Co mě v této oblasti nejvíc posunulo bylo vyvěšení seznamu zkratek nad pracovní místo.
Stáhněte si PŘEHLED UŽITEČNÝCH ZKRATEK a pracujte efektivněji.
Měla jsem tak na očích jaké jsou vůbec možnosti, a když jsem pak takovou akci chtěla na počítači provést, věděla jsem, že na to zkratka vůbec existuje. Ty nejpoužívanější kombinace mám nalepené přímo na svém notebooku - v mém případě jsou to například kódy pro české uvozovky, které potřebuji v prostředí Google aplikací.
Nela Skalová
Jen co jsem dostudovala, učila jsem tři roky na střední škole. Přišlo mi, že ideály z vysoké těžce naráží na vyhořelé studenty, a tak jsem se rozhodla jít na základku tenhle oheň hasit. Toho roku se mi naskytla skvělá příležitost – zakládat první Scioškolu. Koncepčně se podílet na nové škole, která bude prostě taková, jakou si ji uděláme, mi vlilo krev do žil, ale zároveň na mě házelo těžkou deku zodpovědnosti. Tvorba strategie pro český jazyk pro mě byla velkou příležitostí hledat vlastní „slepé skvrny“ a zamýšlet se nad tím, co žáci opravdu potřebují. Při překlápění plánů v praxi mi pak často chyběly materiály, které bych v hodinách mohla s dětmi použít… a tak jsem se dostala k Učitelnici!
