Měla jsem to štěstí, že jsem si stihla zaučit na prvním stupni, druhém stupni i na střední škole. Měla jsem tu smůlu, že jsem žádnou přípravu nemohla zrecyklovat.
Sice to nezní jako žádné překvapení, ale představte si se mnou tu situaci - chcete na druhém stupni začít probírat větné členy, ale zjistíte, že žáci nepoznají ani základní slovní druhy. Hledáte tedy nějaké materiály na jejich opakování, ale - o ou - je to látka prvního stupně, takže nacházíte cvičení typu "Vybarvi zeleně všechny číslovky" apod. Tak dlouho hledáte mezi podobnými zadáními, až vám dojde, že takhle to prostě bude, zítra si všichni přineste pastelky! A po odučené hodině pastelky drtíte v dlani a začnete vyrábět svá vlastní cvičení. Možná takhle nějak se i z vás stal/-a autor/-ka Učitelnice! Ze mě rozhodně...
Pokud je i před vámi podobná změna působiště nebo jen bojujete s tím, jak látku z prvního stupně probírat nebo opakovat na stupni druhém, zde je pár mých postřehů, co jsem posbírala po cestě…
V první řadě první a druhý stupeň nebyl oddělen náhodou, mají odlišné potřeby i nároky. Zatímco první stupeň potřebuje ukotvit v rutině, puberťák ji možná bude brát jako příležitost vypnout. Zatímco na prvním stupni mají žáci velkou potřebu střídat činnosti, na druhém stupni vydrží u jedné déle, vidí-li v ní smysl. Zatímco na prvním stupni je pro žáky důležitá reakce paní učitelky, na druhém stupni jde hlavně o reakci vrstevníků.
Kolem dvanáctého roku se také rozvíjí abstraktní myšlení - zatímco na prvním stupni si žáci spíše lineárně skládají informace, které se o světě dozvídají, náctiletí už používají analýzu a syntézu, tedy konkrétní dokážou zobecnit a k obecnému uvést příklady. Jejich učení je proces tkaní sítě. Co s takovou informací? Když budete například na prvním stupni učit ty proklaté slovní druhy, je super, když budou ve třídě plakáty s přehledy - žáci si budou informace upevňovat. Na druhém stupni je mnohem funkčnější analyzovat texty, porovnávat, jak je jedno slovo v různých větách různým slovním druhem - to jsou ta vlákna, která tvoří nová spojení v síti.
Puberta je také období, které je plné tělesných změn náročných na energii. V noci se dá dělat spousta zajímavých věcí, a proto odpočinek se tělu i mysli dopřává často ve škole. Například u výkladu. Když se mne nikdo nebude na nic ptát. Když nebudu muset nic odevzdat. Když mi projde odpověď "nevím". Když se na mě nikdo další nespoléhá. ... těmto nárokům obvykle prvostupňový učitel nečelí, respektive čelí jiným.
Co se tedy stane, když použiji u starších žáků materiál pro ty mladší? Úkoly jsou většinou kratší, nelze se do nich ponořit, zároveň budou pravděpodobně lehké. Pak chybí flow1), což vede ke ztrátě vnitřní motivace. Pozor! Náročnost úkolu možná bude v některých případech potřeba snížit, ale je rozdíl, jestli v gradovaných úlohách zůstanete na první úrovni, a tím, když se vám nepodaří vyřešit úkol, vedle kterého je ilustrace od Heleny Zmatlíkové.
Co by tedy měla mít funkční příprava / materiál / úkol pro druhý stupeň základní školy?
Výzva
Opakování může být v tomto smyslu trochu oříšek, protože se ve vaší třídě pravděpodobně objeví veliký rozptyl úrovní - někdo si to bude pamatovat všechno, někdo se bude tvářit, že byl asi zrovna nemocný, když se to probíralo. Cestou ven mohou být gradované úlohy nebo vrstevnické učení. Gradované úlohy je ideální zadávat s tím, že si žák sám zvolí náročnost úkolu tak, aby se svou prací byl na konci hodiny spokojen. Není překvapením, že pak možná strávíte víc času nácvikem sebereflexe, ale to také není k zahození (a velmi souvisí s níže zmiňovaným tématem identity). Vrstevnické učení pak může dobře fungovat právě proto, že spolužáci budou umět danou problematiku přežvýkat do řeči jejich kmene a jejich posluchači budou pravděpodobně víc naslouchat už kvůli tomu, že to bude něco nového, neobvyklého.
Tip Učitelnice: Gradované úlohy najdete například v matematických materiálech Jitky Grohmannové, Lenky Khýrové nebo Vladěny Pěknicové.
Smysl
Buď na otázku “K čemu mi to bude?” máte už alergii, nebo na ni máte dobrou univerzální odpověď. Nikdo z nás neučí jen to, co mu dává perfektní smysl (minimálně ne pro všechny ve třídě), a proto zodpovědět ji zrovna v takovém okamžiku může být náročné. Osobně ráda volím cesty kolem a vysvětluji, co se tím učí o sobě - Proč mě některé věci nebaví? Jak se cítím, když nevidím cíl jasně před sebou? Co mi pomáhá soustředit se? Jak se učím nejsnadněji? Je to další způsob rozvoje abstraktního myšlení, sebereflexe a metakognice - takže proč ho nevyužít?
Tip Učitelnice: Chcete Vaše hodiny osvěžit novými metodami reflexe? Zkuste se porozhlédnout tady!
Funkční spolupráce vs. Samostatnost a vlastní tempo
Největším strašákem spojeným se spoluprací bývá nevěnování se úkolu, lidově řečeno “kecání”. Sama jsem s tím nejvíc bojovala, když jsem začínala učit Hejného matematiku žáky, kteří byli starší a nebyli zvyklí pracovat v týmech. Každý den byl utrpením a měla jsem dost velké pochybnosti, ale ukázalo se, že ani témata vrstevnické komunikace nejsou bezmezná. Tím chci říct: Nevzdávejte to! Je přirozené, že žáci využívají takový čas pro vzájemné interakce, ale existují berličky, které jejich práci podpoří - například průběžné výstupy nebo jasně rozdělené role v týmu. Na druhou stranu i samostatná práce může být v tomto věku dost přínosná, pak, když chybí motor v podobě vrstevníků, je dobré podpořit vnitřní motivaci a potřebu sebeurčení. Skvělou inspirací pro vás mohou být výzkumy Edwarda Deciho a Richarda Ryana, kteří se v 70. letech 20. století věnovali právě tomu, jak nejvíce hodnotné a smysluplné jsou (nejen) pro žáky vnitřně řízené aktivity plynoucí z osobní identity2).
Tip Učitelnice: Jak se pracuje s rolemi u čtení můžete vidět v materiálech Kartičky - rozvoj čtenářské gramotnosti a Čtenářské role nebo Krátký text + pro každého žáka jiný úkol (tzv. textovka).
Důstojnost
Hlavním tématem a úkolem tohoto věkového období je vytváření identity. Co se žáci o sobě dozvědí na vašich hodinách? A co o sobě říkají spolužákům? Je těžké vytvořit ve třídě bezpečnou atmosféru pro všechny, protože takový stav se skládá z mnoha faktorů a ne na všechny máte jako pedagog vliv. Někteří žáci proto ocení, nebudou-li muset své myšlenky, výsledky a hlavně potenciální chyby sdílet před ostatními. Mně se osvědčilo mít někde v místnosti výsledky nebo mnou vyplněný pracovní list tak, aby si každý svou práci mohl zkontrolovat (klidně třeba i hned po krátké chvíli, když si není jistý/jistá, jestli postupuje správně). Žáky, co mají zkontrolováno, pak obcházím a doptávám se jich. Vyhovuje mi to v mnoha ohledech - lépe si tak pamatuji, v čem se ve třídě chybovalo, a ušetřím spoustu svého času po výuce.
S pocitem důstojnosti souvisí také grafická podoba opakovacích cvičení. Vaši žáci ocení, když nebude očividné, že si právě lámou hlavu s cvičením z prvostupňové učebnice. Sama znám ten pocit, když za mnou přijde některá z kolegyní s dotazem na nevyřešitelný domácí úkol jejího třeťáčka. (Prosím, prosím, že nejsem jediná, komu se to stalo???)
Tip Učitelnice: Opakování, které si žák sám zkontroluje? Máme! Podívejte se například na Slovní druhy - přiřaď kódy, Najdi chyby v odstavci! nebo pracovní listy Moniky Chmelařové…
Příběhy
Storytelling je metoda, která nemá žádné věkové hranice, mění se jen postavy, které jsou pro příjemce ztotožnitelné, a rámce. Občas mi přišly jako zbytečné zdržení, ale když jsem je pak použila, zpětně jsem se chytala za hlavu, že to nedělám častěji. Nejpřirozenější pro mě je zapojit příběhy jako rámec projektu nebo jako motivaci ke slohu. Dodnes vzpomínám, jak otevřené a dojemné slohové práce jsem si přečetla, když jsme jako úvod pro úvahu sledovali s žáky video z TEDu Before I die.
Tip Učitelnice: Tyto dva projekty pro druhý stupeň rozhodně nepřehlédněte! Hospodářská krize ve 30. letech 20. století a Karel Čapek - vyzkoušený projekt, vtáhnou vaše žáky do děje!
Inspirace
A to mi připomíná další oblast, inspiraci. Naši žáci nyní čím dál častěji přemýšlejí o budoucnosti, rádi vidí nové věci, které neznali, a seznamují se s příběhy lidí, kteří svůj život žili nějak odlišně od ostatních. Sbírají střípky informací o světě a zajímají je ty, které stojí na některém z okrajů. Hledají pozitivní vzory v nelehkých situacích. A to neplatí jen pro humanitní předměty, i věda je přeci plná rebelů, kteří změnili svět.
Tip Učitelnice: Tyto materiály zabývající se zajímavými osobnostmi jsou vážně super! Neznámý hrdina Antonín Kalina, Nicholas Winton - práce s textem v dějepisu, Darwin - texty, mluvnické úkoly, soutěž týmů, nebo Krátké texty - osobnosti.
Aktuálnost a zapojení technologií
Pokud chcete ve třídě rozhýbat diskuzi, hledejte aktuální trendy nebo důležité události. Zapojení technologií je zase taková malá úlitba ve smyslu "tak si na tu obrazovku chvíli ťapkejte". Může Vám ale také skvěle posloužit - spousta cvičení se v digitálním světě opraví sama, papír ušetříte, dostanete okamžitou zpětnou vazbu… ale o tom třeba zase někdy příště!
Tip Učitelnice: Pokud učíte hudební výchovu, nenechte si ujít Wolfgang Amadeus Mozart - materiál upravený na míru mobilním telefonům nebo i distanční výuce.
Možnost volby jako přijetí zodpovědnosti za vlastní učení
Vždycky, když mi rodiče říkali, že se učím pro sebe, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v nějakém vtipu, kterému nerozumím. Kdybych to dělala pro sebe, dělala bych to přece úplně jinak! Od dětství se ve mně totiž střídá perfekcionista s ignorantem. Perfekcionistkou jsem tehdy, když dělám něco svého, ignorantem se stávám tehdy, když na mě někdo vytasí, že "musím". Když musím, tak občas doopravdy musím, ale věnuji tomu procházející minimum své energie. Když můžu volit, za svou volbou si pak stojím a dělám pro ni maximum. Že jsem poděs, to je fakt. Ale také existují výzkumy, které potvrzují, že to tak (asi v menší míře) mají všichni3). Dejte žákům možnost volby. Někteří vás mohou hodně překvapit.
Střídání aktivit
Perou se ve mně dva přístupy a týká se to jak mých žáků, tak mě i mého vlastního dítěte. Na jednou stranu jsem sama odrostla na sociálních sítích a respektuji, že máme všichni rozsah pozornosti jako akvarijní rybičky (někteří dokonce jako rybička Dori). Na druhou stranu na to nejsem hrdá a snažím se denně číst z knih a praktikovat meditaci všímavosti. Proto bych nechtěla rezignovat na delší soustředěnou práci ani u svých svěřenců, ale... Z každého náslechu si vždy odnáším připomínku, že 3 aktivity na jednu vyučovací hodinu jsou minimum, chci-li, aby všichni zůstali připojení na můj vysílač. Je to čistě moje zkušenost s dynamikou, v které se osobně cítím dobře. Přesto mi to nedá a píšu to pro jistotu i sem. Dokud jsem totiž neproseděla ty dlouhé hodiny v roli posluchače, měla jsem pocit, že si usnadním práci, když si připravím jen jednu aktivitu. Opak byl pravdou, protože jsme všichni odcházeli vyždímaní jako citrón.
Tip Učitelnice: Chcete se ponořit? Zkuste Zábavná geometrie 1 - konstrukční úlohy, omalovánky, mandaly.
Všichni se chceme bavit!
Hoďte občas za hlavu všechny varianty vzdělávacích plánů a užijte si s žáky trochu legrace! Společné zážitky dělají učení velkou službu!
Tip Učitelnice: Hrajeme si v PowerPointu nabízí velké množství her na široké spektrum témat.
1. Flow je duševní stav, při kterém je osoba ponořena do určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité, okamžik, kdy se její tělo nebo mysl vzepne k hranicím jejích možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za to. (Wikipedia)
2. PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3.
3. Teorie sebeurčení: DECI, Edward, a RYAN, Richard, 2000. Self-Determination Theory and the Facilitation of Intrinsic Motivation, Social Development, and Well-Being. American Psychologist [online], roč. 55, č. 1, s. 68-78 [vid. 21. 6. 2019-06]. DOI: 10.1037110003-066X.55.1.68. Dostupné z: https://selfdeterminationtheory.org/SDT/documents/2000_RyanDeci_SDT.pdf a Konfirmační zkreslení např.: TAVRIS, Carol a Elliot ARONSON. Chyby se staly (ale ne mou vinou): proč omlouváme svoje hloupé názory, chybná rozhodnutí a špatné skutky. Praha: Dokořán, 2012. ISBN 978-80-7363-366-0.
Nela Skalová
Jen co jsem dostudovala, učila jsem tři roky na střední škole. Přišlo mi, že ideály z vysoké těžce naráží na vyhořelé studenty, a tak jsem se rozhodla jít na základku tenhle oheň hasit. Toho roku se mi naskytla skvělá příležitost – zakládat první Scioškolu. Koncepčně se podílet na nové škole, která bude prostě taková, jakou si ji uděláme, mi vlilo krev do žil, ale zároveň na mě házelo těžkou deku zodpovědnosti. Tvorba strategie pro český jazyk pro mě byla velkou příležitostí hledat vlastní „slepé skvrny“ a zamýšlet se nad tím, co žáci opravdu potřebují. Při překlápění plánů v praxi mi pak často chyběly materiály, které bych v hodinách mohla s dětmi použít… a tak jsem se dostala k Učitelnici!
