V tomto příspěvku bych se s vámi ráda podělila o zkušenosti s metodou párového čtení. Patří mezi mé nejoblíbenější metody, které využívám při učení dějepisu. Uplatnění najde ve všech předmětech.
Pár slov pro ty z vás, kteří by neznali samotnou metodu.
Dvojice žáků dostane text, který je rozdělen na několik odstavců nebo spíše viditelných oddílů. Oba žáci přečtou první odstavec. Jeden žák text zakryje a snaží se převyprávět hlavní informace, které se dozvěděl, svému kolegovi. Potom si oba přečtou druhý odstavec a role se obrátí.
Metoda má mnoho různých variant. Žáci mohou číst potichu, nebo jeden druhému nahlas. Žák může převyprávět, co četl, nebo můžeme zvolit těžší variantu, kdy se druhý žák ptá, tedy odborně řečeno – klade otázky. Vytvořit vhodnou otázku je někdy pro děti neřešitelný oříšek. Po čtení lze zadat další úkoly, výukový plakát, vytvořit k odstavcům nadpisy apod. Třída může mít stejný text, nebo každá dvojice jiný.
Proč tuto metodu považuji za nejlepší?
Domnívám se, že párové čtení je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem do svých hodin zařadila. Žáci pracují spolu, to mají většinou rádi. Při práci čtou, přemýšlejí a komunikují. Učí se novou látku, ale zároveň se mnozí dozvídají, jak se mají učit. Samozřejmě nemůžeme v hodinách využívat párové čtení pořád, ale kdykoli přinesu text, žáci to uvítají.
Kde brát texty?
Když jsem se seznámila s touto metodou, přemýšlela jsem, kde vzít vhodné a pro žáky zajímavé texty. Každý, po kterém jsem sáhla, byl příliš dlouhý nebo složitý. Proto doporučuji vybírat texty z dětských časopisů (Časostroj do dějepisu poslouží i na 2. stupni). Využívám však jeden „fígl“, který nejspíš nazvete „nošení dříví do lesa“, ale já na něj nedám dopustit. Používám ho v případě, kdy je účelem čtení seznámit se s novou látkou. Tak schválně: Který text je odborný, ale zároveň srozumitelný žákům, stručný, ale obsahuje všechny důležité informace? Je to učebnice. Jednoduše občas vezmu učebnici, přepíšu ji na papír, rozdělím na odstavce, vložím dva obrázky a mám materiál pro žáky. Ještě si u nás žádný žák při čtení nevšiml, že používám učebnici. Je však nutné dát si tu práci a kapitolu přepsat.
Jestli však vaši žáci pracují s učebnicí běžně, jsou zvyklí se učit a číst, tak se vás to samozřejmě netýká. Buďte za takové děti rádi a můj tip s učebnicí můžete použít pro slabší žáky.
Po práci hodnotíme s dětmi, jak jim pomohla spolupráce s kamarádem k pochopení učiva a k jeho zapamatování. Ten samý text většinou využiju a nechám pak žáky samostatně doplnit slova na vynechaná místa. Pokaždé jsou překvapeni, kolik si toho zapamatovali, zvláště ti, kteří jsou na 2. stupni a ještě se nikdy nic neučili. Občas to vede k tomu, že někteří žáci začnou učebnici používat.
Díky párovému čtení se mi podařilo před pěti lety rozmluvit a zaktivizovat třídu velmi laxních dětí. Když jsem je začala v 6. třídě učit, myslela jsem si zprvu, že se mi nepovede je nikdy nic naučit. Bylo jim úplně všechno jedno. Dostali domů krátkou písemku, která se v následující hodině psala, a pokaždé dostali pětky, protože si nic nepamatovali, ani se nic neučili. Při výuce nemluvili, nic je nebavilo a nezajímalo. Neuměli se učit, proto to ani nezkoušeli, byli smířeni se svým osudem. Řeklo by se, že při párovém čtení děti nedělají nic zvláště zajímavého, akčního, badatelského… ale pro tyto děti to byla trefa do černého. Zjistili, jak se učí, získali sebedůvěru a nakonec jsme spolu dělali mnoho dalších aktivit, na které bych si zpočátku vůbec netroufla. Po čtyřech letech dokonce někteří odešli studovat střední školu.
Abyste mohli metodu vyzkoušet, dala jsem na svůj profil dva texty na ukázku – zdarma ke stažení. Ve svých materiálech mám párové čtení v několika materiálech:
-> Párové čtení - 3 texty do dějepisu/ češtiny
-> Voynichův rukopis - párové čtení, kritické myšlení
-> Jan Amos Komenský - sběr informací, rébus, práce s citáty
-> Antonín Dvořák - čtenářská gramotnost
Na obrázcích děti vyměnily svého partnera ve dvojici. Když je dostatek času, můžeme udělat druhé kolečko, ve kterém se vžijí do role učitele.
Pokud jste metodu neznali, doporučuji vám, abyste ji vyzkoušeli. Jestli ji znáte, berte tento příspěvek jako připomínku, abychom nezapomínali na ty nejjednodušší a zároveň neúčinnější věci.
Eva Šidelková
Učím již hodně let na malé vesnické škole na Vysočině. Není to vždycky snadná práce, protože si naši školu často vybírají děti, které by na větších školách neuspěly, jsou demotivované a bez zájmu o vzdělání. S nimi však třídy navštěvují také typická vesnická děcka, která ještě vědí, jaké to je běhat do večera po venku, lovit ropuchy z potoka a budovat bunkry v lese. Na nich stavím všechny své aktivity. Ačkoli jsou na 2. stupni, baví je každá hra a nejrůznější práce. Mé největší přání je, aby děti učení alespoň trochu těšilo a aby věděly, proč se danou věc učí.
