Jak naložit s pracemi žáků?
Asi všichni známe, že žáci vytvoří nějakou práci, my ji ohodnotíme známkou či nějakou zpětnou vazbou a uložíme si ji my nebo naši žáci do nějaké složky. Dříve to u mě probíhalo naprosto stejně. Od doby, kdy jsem změnila školu, ve které nemusím známkovat, se můj postoj k pracím žáků výrazně změnil. Teď už vím, že děti neposouvá v učení známka či práce samotná, ale to, co se děje po dokončení práce.
A co tedy navazuje na hotovou práci?
Hodnotíme proces práce
- Jak se ti dnes pracovalo? - stačí ukázat rukou
- Proč se ti pracovalo dobře/špatně?
- Co by ti pomohlo, aby se ti příště pracovalo lépe?
- Co bys potřeboval k tomu, aby se ti pracovalo lépe:
Často zde zazní: Neměl jsem na práci klid, Pepa dělal zvuky. Povídal jsem s ostatními. Dělal jsem něco jiného, než jsem měl. Či něco podobného. Už toto nemusím říkat já. Děti se samy reflektují. Zpětná vazba od spolužáků zní lépe než kritika od učitele.
Hodnotíme výsledek práce
- Kdo si myslí, že se mu podařilo splnit práci tak, jak má být? Co jsi pro to udělal?
- Jak je možné, že jsi nevěděl tyto informace...
- Proč si myslím, že jsi práci nestihl?
- Jak to uděláš příště, co změníš?
- Co jsi udělal jinak než minule?
Nemyslím si, že by bylo nutné takto hodnotit opravdu každou práci typu - doplň I, Y nebo sloupeček s příklady. Avšak čas od času je dobré zhodnotit i úkoly jednoduššího typu.
Sdílení prací
Probíhá také sdílení prací ve dvojicích, ve skupině. Každou práci děti mají možnost konzultovat s kamarády. Práci si dle nich mohou doplnit a opravit.
- Jaké informace sis doplnil od kamaráda?
- Kdo ti pomohl splnit úkol?
Ulevilo se mi. Nemusím opravovat tolik věcí. Nepotřebuji totiž mít důkazy o tom, že dítě něco nezvládá. Pokud už tedy něco opravuji, dělám nad chybu malé očičko. To znamená - podívej se na to ještě jednou. Dle vyspělosti dítěte se očičko přesouvá na konec řádku, či na konec práce.
Asi si teď říkáte, kde na to brát čas? Vaše obavy jsem ze začátku měla také. Několik let jsem v takovémto hodnocení viděla pouze ztrátu času, ale teď vidím, že ve třídě není nikdo, kdo by nepracoval. A pokud už se někdo takový najde, má k tomu pádný důvod. Vzájemné sdílení je vlastně neustálé opakování dané látky z úst dětí. Musí zformulovat myšlenky, zapamatovat informace apod. To vše přispívá k větším znalostem, které nejsou jen povrchní. Není důležitá kvantita, ale kvalita.
A v neposlední řadě komunikace, spolupráce a ocenění
V diskuzích se děti zamýšlí i nad tím, co se nepovedlo. Hledají svoje slabší stránky a přemýšlí, jak tyto stránky zlepšit. Jde tu o něco mnohem víc, než jen udělit klasifikační stupeň. Hledají silná i slabá místa hlavně na sobě, ale dokáží ocenit a povzbudit kamaráda. Učí se dát i negativní zpětnou vazbu přijatelnou formou a dát kamarádovi návrh k řešení jeho situace. Doporučení dáváme se souhlasem dětí. Nestává se, že by děti doporučení odmítaly. Vždy první si způsob řešení situace snaží najít dítě samo. Vnímám i pozitivní vliv na kolektiv dětí.
Nejlepším učitelem je naše vlastní chyba.
Pokud bych se musela vracet ke známkám, už by to pro mě bylo složité. Známkovala bych jen pro rodiče a vedení a proces práce s chybou by všemu předcházel.
Renata Tylšová
Kdo jsem? Člověk, který nevydrží nic nedělat, pustí se skoro do všeho a ono to většinou dobře dopadne. Matka 2 dětí, milovník psů, přírody a pohybu a příležitostná lektorka či spolupracovník některých nakladatelství. Jsem učitelka 1. stupně. Pracuji na státní škole s programem Začít spolu a slovním hodnocením. Potřebuji vidět nadšení dětí při práci, proto stále vymýšlím, jak zábavně, smysluplně a s lehkostí naplnit vzdělávací cíle. Přemýšlím, jak všechny děti posunout na jejich maximální úroveň. V poslední době se v tvorbě nejvíce zaměřuji na propojení jednotlivých předmětů v centrech aktivit, deskové či karetní hry, online výuku nebo dětmi oblíbenou hru Značkovaná (najdete na Učitelnice.cz). Ve škole pak na vztahy, komunikaci a sebehodnocení mé i dětí. Většina mých materiálů je utvořena tak, aby si je děti hned po splnění mohly zkontrolovat a učitel nebyl zatížen přílišnou kontrolou. Co je mým snem? Navštívit finské školství či další země a inspirovat se tam.
