Strategie předvídání patří mezi mé nejoblíbenější strategie, které používám v hodinách českého jazyka při práci s textem. Je to strategie, které děti obvykle dobře rozumí, snadno se vysvětluje, protože ji děti znají ze svého života. Ne každý umí vyhledávat důležitá místa v textu, shrnovat, klást otázky, ale předvídat, jak bude příběh pokračovat, to dělá každý žák běžně, například při sledování filmu. Přece každému vrtá hlavou při detektivce otázka, kdo bude vrah, že? Proto je snadné na podobnou hru přistoupit při čtení knihy nebo textu. Také slabší žáci, kteří bývají běžně neúspěšní, mají možnost se zapojit, protože po nich vyžadujeme pouhé používání selského rozumu, nepotřebují žádné velké znalosti ani dovednosti.
Čtení s předvídáním
Nejčastěji využíváme metodu ČTENÍ S PŘEDVÍDÁNÍM. Žák dostává nastříhaný text postupně po částech a zamýšlí se nad tím, jak asi bude tento úsek pokračovat, co bude následovat. Jeho předpovědi by však neměly být nahodilé, nezadali jsme přece „dokonči příběh“. Pokaždé se ve třídě najde alespoň jedno dítě, které má ve všem jasno a napíše něco jako „Pak přiletí obrovské UFO a všechny odnese do pralesa.“ My však chceme, aby žák usuzoval na základě VODÍTEK V TEXTU, to znamená, že požadujeme důkladné a POZORNÉ ČTENÍ. Žák, který přemýšlí nad tím, jak bude příběh pokračovat, se stává rázem MOTIVOVANÝM čtenářem, protože když řekneme předpověď, chceme také vědět, zda se naplní. Neříkáme jen tak zbůhdarma: „Dnes bude pršet, Karle.“ My u toho chceme být, až Karel zmokne, abychom se vítězoslavně ušklíbli a řekli: „Já jsem to říkal.“
Musíme chytře využít toho, že se může každý zapojit, nalákat žáky na práci, protože pak je čeká to, co rádi nemají – zapsat své předpovědi v souvislých větách, srozumitelně a tak, abychom z toho všichni pochopili, proč si to tento člověk myslí. Proto obvykle do předpovědí dáváme kolonku na vysvětlení, aby na to náhodou někdo nezapomněl. A po přečtení dalšího úseku textu nebo další části knihy očekáváme od žáka, že také zaznamená, zda se jeho předpověď naplnila.
Předvídání - s otázkami / bez otázek
Předvídání se dá odstupňovat v obtížnosti. Můžeme nachystat v textu otázky, na které se odpovídá.
Jaký dojem získal Ahmed?
Ahmed se podíval na otcovu rozložitou postavu tísnící se u boku lodi. Táta měl přes rameno přehozenou černou duši z kola a klidně se usmíval, jako by věděl, že se jim nic nestane. Ahmed však z pachu nemytých zpocených těl, zděšených pohledů a neklidného převalování vln, z kterého se jim dělalo nevolno, získal jiný dojem.
MARSHOVÁ, Katherine: Kluk odnikud. Argo, Praha 2019. Citace str. 9.
Nebo očekáváme rovnou předpověď a vysvětlení, na základě čeho tak žák usuzuje.
Také informace o tom, zda se má předpověď naplnila, nemusí být pokaždé zapsaná ve větách, můžeme pro děti připravit jen malý rámeček, do kterého si žák zapíše „ano“ či „ne“. Postupně přidáváme na obtížnosti, až je každý schopen zapsat krátký text.
Proč jsem si vybral tuto knihu
Zápis formou kratšího textu se hodí především k záznamu očekávání nad knihou, kterou žák drží v ruce a chystá se ji číst. Měl by být schopen obhájit, proč si vybral v celé knihovně právě tuto knížku a co od ní očekává. Žáci se nás však pokaždé snaží přelstít, a tak místo krásného počteníčka často vídáme tyto opakující se fráze:
„Knížku jsem si vybral, protože se mi líbila.“
„Knížku jsem si vybral, protože je hezká.“
„Líbil se mi obal.“
A odůvodnění předpovědí bývá často také strohé: „Našel jsem to v textu.“
Abychom předešli zklamání, je nutné stále dokola MODELOVAT, co od dětí požadujeme, ukazovat dobré a špatné příklady
Motivace před společnou četbou
Když se chystáme číst se třídou společnou knížku nebo text, můžeme lákat žáky tím, že probudíme jejich zvědavost. Jedním ze způsobů je předložit dětem pouze nadpis nebo obrázek, který se váže k textu. Samozřejmě naše volba nemůže být nahodilá, nadpis „Anička a její kůň“ v nás mnoho očekávání neprobudí. Všichni hned víme, že budeme číst holčičí příběh o Aničce a jejím koni. Ale co by třeba ve vás vyvolal název knížky „My děti ze stanice Zoo“? Samozřejmě si představte, že tuto knihu neznáte.
AKTIVITA „KOŠ“
Je to už pár let, co jsme tuto knížku s dětmi četli. Přinesla jsem knihy v krabici, do které neviděly. Napsala jsem na tabuli název knížky a vyzvala děti, aby zapsaly, co od knížky s tímto názvem očekávají. Tady rozhodně nemají k dispozici žádná vodítka z textu, musí si vystačit s vlastní zkušeností.
Každý žák zapsal na barevný papírek, co od knihy čeká, papírek zmačkal a hodil do připravené nádoby. Potom si každý vytáhl papírek jiné barvy a přečetl si nápad spolužáka. Kdo našel něco zajímavého, ten to přečetl nahlas.
Pamatuji si dvě předpovědi dětí: „Bude to o dětech, které pomáhají v zoo.“ „Protože vím, že se zajímáte o životní prostředí, bude to určitě knížka s environmentální tematikou.“
Děti byly nesmírně zklamané výběrem četby, ale slušné vychování jim nedovolilo to říct nahlas. Představa, že budou dva měsíce číst o dětech ze zoologické zahrady, byla děsivá. O to milejší překvapení je čekalo, když jsem vytáhla knihu se zdrogovanou dívkou ležící u záchodu.
Využili jsme tady „falešného očekávání“, abychom probudili zvědavost.
Tabulka předpovědí - odborný text
Strategii předvídání můžete rozvíjet u beletristických textů, ale i u odborných. Zde předpovědi nebudou tak košaté, ale svou funkci motivační splní.
U odborných textů používám tabulku předpovědí. Je to snadná věc, která sklízí úspěch. Žáci nejprve tipují nebo pátrají ve své paměti, potom si informace ověřují v textech.
SHRNUTÍ
- Metoda ČTENÍ S PŘEDVÍDÁNÍM slouží k rozvíjení pozorného čtení, motivuje žáky. Žáci si přečtou část textu a předvídají, jak bude pokračovat. Své předpovědi odůvodní vlastní zkušeností (životní, čtenářskou) nebo vyhledají vodítka v textu. Můžeme jim dát po částech textu otázky nebo je nechat předvídat samostatně.
- Metoda „KOŠ“ motivuje žáky na začátku hodiny k četbě, probouzí zvědavost. Využíváme nadpis, krátkou ukázku textu nebo obrázek. Můžeme poskytnout i „falešné vodítko“, aby byly děti překvapené a zvědavé.
- Metoda TABULKA PŘEDPOVĚDÍ se používá před čtením odborného textu. Děti si své tipy/ očekávání ověřují v textu.
Doufám, že jsem vás dostatečně nalákala k využívání předvídání při čtení textů. Stačí jen nastříhat text a dávat ho dětem po částech, nemusíte tvořit pracovní listy. Anebo v naukovém předmětu vytvořit tabulku předpovědí a dát dětem do rukou učebnici k ověření.
Vyzkoušejte strategii předvídání třeba s následujícími materiály:
MATERIÁLY VYUŽÍVAJÍCÍ TABULKU PŘEDPOVĚDÍ
➡️ Ježek - práce s odborným textem
➡️ Čtenářská lekce - vánoční pohádka + odborný text
➡️ Zvířata našich lesů - práce s textem
MATERIÁLY S BELETRISTICKÝM TEXTEM - ČTENÍ S PŘEDVÍDÁNÍM
➡️ TÉMA: Být na všechno sám - strategie předvídání
➡️ Mrazení / Vlk - čtenářská lekce s předvídáním
➡️ Napravení Františka - čtení s předvídáním
Eva Šidelková
Učím 18 let na malé vesnické škole na Vysočině. Není to vždycky snadná práce, protože si naši školu často vybírají děti, které by na větších školách neuspěly, jsou demotivované a bez zájmu o vzdělání. S nimi však třídy navštěvují také typická vesnická děcka, která ještě vědí, jaké to je běhat do večera po venku, lovit ropuchy z potoka a budovat bunkry v lese. Na nich stavím všechny své aktivity. Ačkoli jsou na 2. stupni, baví je každá hra a nejrůznější práce. Mé největší přání je, aby děti učení alespoň trochu těšilo a aby věděly, proč se danou věc učí.
