Mezi populární témata v českém vzdělávacím prostoru se v poslední době po bok formativního hodnocení a digitálních kompetencí začíná řadit i tvorba týdenních plánů. Každá škola nebo učitel k nim přistupuje svým vlastním způsobem a rozhodně se nedá říct, že by nějaký byl špatný a jiný výrazně lepší. V tomto článku je popsána moje zkušenost a můj přístup a pokud si z něj, byť jen něco málo, odnesete do své praxe, budu moc ráda.
Co to je týdenní plán?
Týdenní plány jsou přehledně uspořádané informace o obsahu vzdělávání (učiva) v rámci jednoho vyučovacího týdne a jsou využívány především učiteli na 1. stupni (na 2. stupni už tvorba TP vyžaduje zvýšenou koordinaci a spolupráci všech vyučujících).
Já mám zkušenost s TP v 1. a 2. třídě běžné základní školy (žádná alternativa typu Montessori, Začít spolu, Dalton…). Rozhodla jsem se je dělat sama a dobrovolně, protože jsem cítila, že mně, dětem i rodičům budou pomáhat lépe se orientovat v tom, kde se zrovna v našem vzdělávání (nejen učivu) pohybujeme.
V našem případě měl týdenní plán funkci plánovací (pro mě), informační (pro rodiče) a sebehodnotící (pro děti). Nesloužil nám k tomu, aby si děti podle něj plánovaly svoji samostatnou práci (jako například v montessori školách).
Pro koho to je?
Jak už jsem naznačila výše, týdenní plán sloužil všem třem stranám zapojeným do výukového procesu a myslím, že je důležité, aby to tak opravdu bylo.
pro učitele:
Když mám týdenní plán, lépe se mi plánuje (a rozvrhuje) výuka. To dá rozum. :-) Naučila jsem se plánovat od velkých celků, až k těm dílčím a týdenní plán do tohoto procesu jednoznačně patří. Ve zkratce plánuji takto: V srpnu se koukám na ročníkové výstupy v RVP a ŠVP a podle toho si (ideálně s kolegyněmi z paralelky) tvořím tematické plány (učivo rozplánované do měsíců). V neděli nebo pondělí potom tvořím týdenní plány, kde reaguji na aktuální situaci ve třídě. Příprava na jednotlivé dny už je potom hračka (tak určitě :-D ). Držím se týdenního plánu zuby nehty jen proto, že je to vytištěné černé na bílém a poslala jsem to domů rodičům? Ani náhodou. Ani nespočítám, kolikrát jsem nějakou věc přesunovala z týdne na týden, až jsem ji radši vymazala úplně. Nicméně tato struktura mi dává jistotu, že na něco důležitého nezapomenu a ten chaos, který si někdy sama vytvářím, dokážu časem nějak usměrnit.
to, co je přeškrtnuté, jsme nestihli
pro rodiče:
Komunikovat s rodiči to, co se děje s jejich dětmi ve škole, mi přijde nesmírně důležité. V podstatě si myslím, že spousta problémů a nedorozumění mezi učiteli a rodiči plyne ze špatné nebo nedostatečné komunikace. Pod komunikací si ale nepředstavuji to, že rodiče budu denně zahlcovat spoustu e-mailů o každé maličkosti, která se ve třídě stala/stane. Naopak. Zvolím úspornou, ale efektivní formu, která nebude obtěžovat mě ani rodiče. Přiznám se, že týdenní plány jsem začala psát proto, že strašně nemám ráda tyto žádosti: “Paní učitelko, Vendulka má angínu, bude dva týdny doma. Mohla byste nám prosím poslat úkoly?” Nikdy jsem neměla míň jak 29 dětí ve třídě. V období nemocí super způsob, jak trávit čas, který bych měla věnovat přípravě na další dny…Jsem přesvědčená o tom, že je pro obě strany příjemnější, když ví, kde se ty “úkoly” dají dohledat. Protože týdenní plán není jen vytištěný v týdeníčku, ale je vložený i na třídních stránkách (nebo poslaný na e-mail).
týdenní plán jsme lepili do týdeníčku a ten zároveň sloužil jako notýsek
pro děti:
I pro děti je to důležitá jistota, jízdní řád jejich týdne. Přesto si dovedu představit, že kdyby nemusely, některé si ho vůbec nepřečtou (a v první třídě si ho fakt nepřečtou :-D). Proto je důležitou součástí mých týdenních plánů i sebehodnocení ke každé části. Obzvlášť v první a druhé třídě mi přijde schopnost objektivně se ohodnotit jako stěžejní dovednost, kterou by si děti měly začít osvojovat. Proto nikdy nedávám dětem na víkend úkoly. Jediný úkol který mají, je sednout si s rodiči k týdennímu plánu a postupně ohodnotit míru zvládnutí u každé oblasti. V ideálním případě rodiče čtou a naslouchají sebehodnocení dítěte. Dozvídají se tedy dvě důležité informace - co se ve škole děti zrovna učí a jak jim to (podle nich) jde. Narazí-li na nějaký zádrhel, mohou se hned doptávat a případně iniciovat osobní schůzku s paní učitelkou, pokud se jim něco nezdá.
To samé (v úspornější variantě samozřejmě), pak ideálně probíhá i v pondělí s paní učitelkou. Pokud vidím, že víc jak polovina dětí má pocit, že nějaké učivo ještě dostatečně nezvládly, mohu na to hned reagovat.
A jak na to?
Nejdůležitější je, překvapivě, rozhodnout se, že do toho jdete a vyhnat si z hlavy, že to je pro vás zase nějaká práce navíc. Pak už to nějak zvládnete. ;-)
1. Vytvořte si vzor
Vytvořte si v PowerPointu nebo GoogleSlides vzorový týdenní plán (na formátu A4), který budete každý týden (vždy tu poslední stránku) jen kopírovat, promazávat, doplňovat a aktualizovat. Ve Wordu kopírování jednotlivých stránek nejde! Pokud se vám s tím nechce trápit, připravila jsem pro vás dvě editovatelné šablony v tomto materiálu, stačí kliknout a máte to (skoro) bez práce. ;-)
2. Založte dětem sešit nebo portfolio
Založte dětem “týdeníčky” nebo portfolia. Já jsem vždy používala sešity číslo 464 (A5, malé linky, 60 listů). Na levou stranu jsem lepila týdenní plán, na pravou stranu si děti psaly úkoly, dávala jsem jim tam razítka, známky, psala vzkazy rodičům…protože elektronická ŽK nemusí být u takto malých dětí vždy to pravé ořechové, že.
3. Průběžně rozdávejte
V pondělí jsem vytiskla, rozdala, děti si nalepily. A nebo taky ne a doháněli jsme to v pátek. Ale v elektronické formě jsem rodičům vkládala na stránky/posílala e-mailem vždy hned v pondělí, protože jinak by to neplnilo svůj účel.
4. Hotovo
A to je vše :)
Co na to říkají rodiče?
"Za týdeníčky jsem byla moc ráda. Pomáhaly mi odhalit, v čem si Verunka nebyla jistá a také jsem měla přehled o probíraném učivu ze všech předmětů. Líbilo se mi, že v nich byly zahrnuty i otázky, které se týkaly fungování žáků ve třídě. Týdeníčky jsem vnímala i jako komunikační nástroj mezi mnou a paní učitelkou. Myslím si, že je to také dobrá zpětná vazba od žáků, pro paní učitelku."
maminka Verunky
"Pro mě jako pro rodiče fantastický nápad, každý týden jsme měli zdokumentované, co jste ve škole probírali, každý předmět podrobně popsán. Sebehodnocení dítěte skvělá motivace k tomu se zamyslet nad svojí týdenní prací ve škole, nejen, co se týče výuky, ale i svého chování ke spolužákům všeobecně."
maminka Alenky
"Týdeníček poskytoval užitečný přehled, co se ve škole v jednotlivých předmětech děje. Bylo hezké vědět nejen o probírané látce v hlavních předmětech - M a Čj, ale i o tom, co jste např. tvořili ve výtvarce. Rodiče bývají zvědaví a od dětí se leckdy mnoho nedozví. Se sebehodnocením byl u našeho prvňáka trochu problém - nechtělo se a špatně se hledala odpověď. Raději by se vyplňovalo bavilo-nebavilo."
maminka Míši
Co říct na závěr?
Nebojte se toho. Ze začátku to může být náročnější, ale když se do toho procesu dostanete, jde to v podstatě samo. A třeba vás to časem dovede i k tomu, že jen dětem předložíte úkoly na týden a ony si samy budou vybírat kdy a jak je splní. Nám se to “poštěstilo” během zavření škol na jaře 2020. Tehdy byl týdenní plán opravdu středobod našeho “vyučování” a bez něj bychom byli já, rodiče i děti ztraceni.
Jaké jsou vaše zkušenosti s týdenním plánem? Nebo se mě chcete na něco doptat? Pište na FB pod tento příspěvek do komentářů nebo na můj e-mail: [email protected]
Miriam Hejzlarová
Jsem učitelka na 1. stupni, autorka materiálů a spoluzakladatelka srdcové Učitelnice. Baví mě vytvářet materiály, které jsou originální a na českém vzdělávacím trhu ještě chybí.
Nejlépe mě a můj styl učení umí popsat samotné děti:
"Máme paní učitelku Miriam. Dělá nám hrozně moc pomůcek k učení, hry a různé kartičky s otázkami, větami a tak. Taky máme špachtličky na odreagování. Ve třídě máme hodně HODNĚ anglických knížek. Můj nejoblíbenější předmět je AJ. Máme na ni totiž naši paní učitelku. Pouští nám různé písničky, krátké pohádky a hraje s námi hry. Nechápu, že se z toho nezblázní." (Charlot)
